Hned první den, co jsem přijela, jsem v Kotli poznala Viannu. Je to moje nejlepší kamarádka a voní jako fialky. Koupily jsme si růžové čapky, aby jsme jedna druhou neztratily a tak je poctivě nosíme. Během dnů strávených v Kotli jsem stihla spočítat všechny pavučiny a praskliny na stropě našeho pokoje a taky jsme navštívily rybářskou akci v Portsmucku. Dokonce jsme obě s Viannou vyhrály ceny za chytání ryb, ale těžko říct, jestli se k tomu někdy vrátím, protože mě u toho nebaví sedět a čekat. 

​

Když jsem si konečně vybrala peníze z banky na Příčné ulici, tak jsem si byla koupit svého kocourka, TAZE. Je to perský kocour. A je šedivý. Nejdřív se hrozně bál a schovával se pod poličkami zvěřince, ale po chvíli se odvážil a zabořil se do mojí náruče. Jo a nikdo neví, kde vlastně byly perské kočky objeveny.

​

Ve vlaku jsem potkala Isaaca a Mae. Isaac je takový kluk se super hřívou. (vedlejší poznámka: POZDĚJI SE UKÁZALO, ŽE NA HŘÍVU VÁBÍ HOOODNĚ HOLEK!) Je takový občas umírněný, občas bláznivý. Ale někdy mám pocit, že mě snad nerad vidí, protože když jsem na něj mávala na lodičkách při plavbě na hrad, tak se radši otočil pryč. No a Mae je ze Skotska. Vím to, protože to často zmiňuje a taky měla ve vlaku kilt. Aspoň myslím, že to byl kilt. 

​

Když jsem zdárně docestovali na nádraží v Prasinkách, čekala nás cesta na hrad. Ještě, že mi ten den neutekly boty, protože pořádně pršelo a my se museli brodit v blátě. A to mi boty utíkají docela často. Už jsem si na to zvykla, mají svůj život a já to musím respektovat. V lodičkách to s námi pořádně houpalo. Chvílemi jsem si myslela, že naše lodička snad klesne ke dnu, protože se dno začalo nejrychlejovatě plnit vodou. Taky mě tam skoro praštila jedna holka, která z ničeho nic rozpřáhla ruce, protože byla mokrá? Moc to nechápu. Později se ukázalo, že se jmenuje June a je se mnou na koleji.

​

Když jsme se neutopili, tak nás přivítala nějaká paní profesorka, kterou už si nepamatuji. A taky nám rozdala ručníky. No a pak začalo zařazování. Doufala jsem, že skončím s Viann. A TAKY, ŽE SE TAK STALO! To je šance jedna ku čtyřem? Jsme spolu v Havraspáru. Havraspár má dokonce jako hlavní barvu modrou. A to nemůže být náhoda. Jo a víš, že Bradavice mají 7 podlaží? Jednou jsem to četla a dokonce jsem to stihla spočítat! A my máme kolej v jedné z věží. Na pokoji jsem s Viann, Aurorou a Alyssou. (poznámka: ALYSSA = DIVNÁ - z ničeho nic mě píchla hůlkou, všude pobíhá a moc se s námi nebaví + možná snědla Viann mandarinku! a nebo ta mandarinka zmizela jako mizí moje boty a objeví se až s plísní) No a dál. Měli jsme několik prvních hodin a taky LEKTVARY! Na ty jsem se těšila nejvíc. A taky jsme se s Viann seznámily s jednou malou holčičkou Mirai, která většinou stojí se svými zvířátky ve vstupní síni. Vypadá to, že se v hradě vyzná víc než my. A nabídla nám mandarinku! A taky jsme se seznámily s Lysanderem a Stuartem od nás z koleje. Lysandera jsem potkaly jednou na obědě, když si k nám přisedl. Vysušil nám pláště, když nás začaly koulovat nějaké nebelvírské holky sněhem. Stuart chodí s Lysanderem do ročníku, no a to je asi všechno co o něm vím nebo si pamatuji.

​

DODATEK - NIKDY SE NEPTAT ZÁSTUPCE KOLEJNÍHO JESTLI MU MŮŽU ŘÍKAT DĚDO! I KDYŽ TAK SEBEVÍC VYPADÁ!